Krpoláci

Mezi první velké úspěchy klubu patřil Přeborník ČSR v letech 1932 a 1933, třikrát titul mistra Moravy a v roce 1939 dokonce titul mistra ČSR. U kolébky královopolské házené stálo mnoho aktivních hráčů – házenkářů: Rožek, Hložánek, Duchoň, Chlup, Tejkal, Škoda a mnoho dalších. Ti všichni se zasloužili o to, že v Králově Poli vyrostla velká házenkářská rodina. Hrála se nejen soutěž mužů a žen, ale i dorostenců a žáků. Výčet úspěchů těchto družstev by byl dlouhý tak, jako byla i dlouhá cesta od počátků až ke konečným cílům. K přebornickým titulům se řadily tituly mistrů žup, krajů a země. Pod hlavičkou SK Královo Pole, SK Moravská Slavia, Sokol Královo Pole a Sokol GZ Královo Pole dobývala jednotlivá družstva úspěchu za úspěchem a přispívala k další propagaci této hry v celé republice. Až do roku 1948 byli stálými účastníky 1. ligy a v roce 1947 se stali vítězem celonárodní ligy, jež měla 12 účastníků z Čech a Moravy.
 
Valný sjezd Svazu, dne 2.3.1947, se zabýval tímto problémem a vydal usnesení, že je třeba podat ihned přihlášku do IHF (International Handball Federation). Tak se také stalo, ale vznik handbalu vyvolal současně dvě různé tendence. První z nich se jí konzervativně protivila, ta druhá přemrštěně vyzdvihovala její význam. Všechno nové si vždy musí klestit cestu a čím více je to nové nezvyklejší, tím více naráží na silnější odpor. Přednosti i zápory obou her byly zcela vyváženy a zúžily se na dvě věci: neshody rázu estetického a mezinárodní styk. Jedno však dodnes nelze popřít, česká házená byla studnicí techniky, taktiky a ostatních prvků pro hru s mezinárodními pravidly. Ještě v roce 1947 byla pravidla házené o 7 hráčích zásluhou Jana Radotínského (prvoligového hráče české házené Slavie Praha) přeložena a rozmnožena. Dne 30.11.1947 uskutečnil Radotínský první utkání v handbalu v Čechách a to v  házené o 7 hráčích, v Praze na hřišti Sparty: ZJŠ Sparta Bratrství – Sokol Úvaly 11:9, které též jako rozhodčí řídil.
 
Až do roku 1949 se v Králově Poli hrála česká házená a družstvo mužů bylo stálým účastníkem 1. ligy a patřilo stále k nejlepším v republice. A pak přišel velký důležitý mezník v historii házené – mezinárodní házená – handbal. Bylo to období plné rozporů, zda zůstat věrni tradici a české házené, nebo zkusit hru novou, kde se nabízela možnost navázání mezinárodních vztahů. Začátkem dubna 1948 královopolští házenkáři svolali do Brna příznivce handbalu na schůzku, jíž se zúčastnili zástupci Brna, Prahy a Bratislavy. Tato schůzka byla uskutečněna v bývalé Zemanově kavárně, kde bylo dohodnuto a odhlasováno všemi účastníky: vytvořit přípravný výbor pro odbor mezinárodní házené a prosadit ho v ČOS. Tak se také stalo a to koncem dubna 1948 na schůzi v Praze, kde byl ustaven Přípravný výbor pro odbor mezinárodní házené. Jeho předsedou byl zvolen Korbel a jednatelem Bahník. Dne 28.5.1948 byl v Praze na Vinohradech odehráno mezinárodní utkání v sedmičkách ČOS – Hellas Stockholm před 2000 diváky s výsledkem 17:10 (12:5) ve prospěch družstva ČOS, což bylo velkolepým úspěchem, protože v té době byli Švédi mistry světa. Hned další den 29.5.1948 bylo sehráno na fotbalovém hřišti Sparty Praha ve stejném obsazení utkání handbalu o 11 hráčích s výsledkem 3:7 pro Hellas, v němž nás Švédové lehce přehráli zásluhou taktiky, o níž jsme doslova neměli ponětí. Za tým ČOS hrálo tehdy 6 královopolských házenkářů.
 
Na podzim roku 1948 po dlouhých diskusích bylo rozhodnuto tehdejším výborem ČOS, že handbal bude oficiálně zaveden a bude hrán současně s českou házenou. Házenkářské hnutí bylo tedy rozděleno na českou házenou, handbal a družstva hrající obě hry. V listopadu 1948 byla ustavena náčelnictvem ČOS při odboru házené – handbalová komise pro mezinárodní házenou o 7 a 11 hráčích. Do vedení byl zvolen Bohuslav Polák – člen Sparty Praha.
 
Tehdy tedy zvítězila myšlenka pokroková a tak již v roce 1949 se v Králově Poli hrálo první mezinárodní utkání v házené s družstvem Švédska – AIK Karlskrona s výsledkem 9:13 pro Švédy a to před 2500 diváky. Čestná prohra naznačovala, že nemusí být obavy o osud této hry. Další rozvoj a rozmach tuto úvahu potvrdil. Vždyť každý hráč národní házené si do hry přinášel technické a taktické prvky naší původní hry, což bylo pro hráče nesporným přínosem.
 
Tak nastává nová etapa královopolské házené – házená mezinárodní.
 
Družstvo Brna složené z hráčů Sokola Královo Pole a Sokola Brno IV dokázalo vyhrát v roce 1951 přebor republiky. Avšak po několika pokusech hrát současně házenou o 7 a 11 hráčích se nakonec od této házené ustoupilo, protože zatížení hráčů bylo příliš velké a zájem diváků opadal. Proto se hrála nadále pouze házená o 7 hráčích.
 
V nové soutěži v 1. lize hrálo družstvo Králova Pole stále na předních místech. Nebyli to však jen muži, ale také ženy hrály dlouhá léta v 1. lize s velmi dobrými výsledky. Některé z nich se staly trvalými členkami národního družstva a reprezentovaly úspěšně i za hranicemi naší vlasti.
 
Byla to léta rozkvětu a úspěchů královopolské házené. V té době měla jednota 11 družstev házené, počínaje žáky a ligovými družstvy mužů a žen konče.
 
Rozkvět házené v jednotě trval nepřetržitě do roku 1957. I přes to že v roce 1957 se stali dorostenci mistry ČSR, začaly se vynořovat generační problémy. Odchod starších a zkušených hráčů nebyl adekvátně nahrazován mladíky z dorostu.
 
Mistři ČSR 1957 v kategorii dorostu
Sestava: Zobal, Vitoslavský, Bašný, Hökl, Charvát, Kotlán, Bulla, Černý, Dvořák, Procházka, Pilař, Moc a Sedlák.
 
Družstvo se rodilo od roku 1955 a největších úspěchů dosáhlo pod vedením trenéra Jiřího Buřila. Vzniklo sloučením družstev KPS a Slavie Žabovřesky, za kterou tehdy hráli studenti gymnázií. Po celý rok 1957 nepoznalo družstvo hořkost porážky. Poslední překážkou před přeborem ČSR byli dorostenci tehdejšího Gottwaldova, ale ani ti nedokázali zabránit postupu a odjeli poraženi 14:11. Na Slovensku kde přebor probíhal byli finalisté jednotlivých oblastí a naše družstvo se postupně utkalo s Budmericemi 19:5, Klimkovicemi 18:9, ČKD Praha 13:11, Trnava 11:10 a Plzeň 10:7. Co bylo za úspěchy tohoto týmu? Bylo jich určitě několik. Všichni hráči byli z Králova Pole – prakticky z blízkosti sokolovny, kde se tehdy házená hrála. Hoši měli sice tréninky 3x týdně, ale na hřišti byli prakticky denně. To, že dělali sparingpartnery nejdříve družstvu žen a později i mužů dávalo družstvu spoustu zkušenosti, které dokázalo zúročit v pravý čas. Polovina hráčů hrála později za juniorský tým ČSR, národní mužstvo ČSR nebo tehdy slavnou Duklu Praha.
 
A tak po 10 letech nepřetržitých úspěchů přišel první nezdar: omlazené družstvo mužů ztratilo svoji prvoligovou příslušnost. Po jednoroční účasti ve 2. lize se ale díky pečlivé a mnohdy obětavé práci trenérů a funkcionářů vrátil kolektiv do 1. ligy. Úspěchy jsou však střídavé a družstvo znovu klesá zpět do 2. ligy. U žen byla situace obdobná s tím, že družstvo žen prodělávalo krizi ještě déle.
 
Po letech střídavých úspěchů a neúspěchů, postupů a sestupů z 1. ligy do 2. a naopak, krize vyvrcholila k ženské házené, kdy družstvo bylo z finančních důvodů nuceno přestoupit do jednoty ZKL Brno. Tak skončila definitivně královopolská házená žen.
 
Léta 1961-1962 znamenají opatě vzestup a účast v nejvyšší soutěži. Mnozí mladí hráči jsou vybráni pro juniorský celek ČSSR. Začínají se znovu rozvíjet mezinárodní styky.
 
Soutěž házené byla však rok od roku náročnější a těžší. Kladl se důraz na celoroční přípravu a dobrou fyzickou kondici. Scházela však možnost zimní přípravy v hale či vhodné tělocvičně. Příprava na sezónu tak v oněch letech začínala brzy zjara na otevřených hřištích. Takto náročná příprava vyžadovala vysoké morální kvality každého hráče a i celého kolektivu jako celku. Každý výkyv znamenal narušení přípravy a tím i krok zpět z nejvyšší soutěže do 2. ligy. Proto znamenala léta 1963-1965 neustálý boj o postup do 1. ligy. Měnili se trenéři a družstvo se stmelovalo. Dále se rozvíjely mezinárodní styky: družstvo královopolské hrálo úspěšně v NDR a Rakousku.
 
V sezóně 1965 – 1966 byl cílem družstva návrat do 1. ligy. Situaci ale komplikovala oprava tělocvičny, což bylo částečně nahrazeno halou Veterinární fakulty. Občas, i přes nepřízeň počasí, se trénovalo na hřišti.
 
Sestupná tendence však i nadále pokračovala a družstvo na počátku 70. let sestoupilo až do krajského přeboru. V té době nejlepší hráči odcházeli buď na severní Moravu nebo na Slovensko, kde se naopak házená začínala prosazovat až do nejvyšší soutěže.
 
Práce s mládeží však byla stále na dobré úrovni, ale chyběla návaznost na dorostenecké a mužské složky. Navíc úplně zmizely oddíly na vysokých školách a ženské celky se vytratily úplně. Nastala situace téměř neřešitelná. Byla snaha začít s mládeží a v roce 1977 bylo založeno při TJ Královopolská strojírna tréninkové středisko mládeže, kde byly poměrně dobré materiální podmínky. Toto středisko však bylo v poměrně krátké době zrušeno. Mladý kádr však zůstal dál.
 
Začátek další dekády byl obdobím stagnace házené v Králově Poli. Jednou z příčin byla velká roztříštěnost v několika oddílech, řevnivost a patriotismus mezi jednotlivými oddíly v Brně. Další příčinou byl nedostatek vhodných tělocvičen pro zimní přípravu. S vybudováním nové univerzální haly KPS Brno se problémy vyřešily jen částečně. Hala musela uspokojit kromě jiného i hráče ostatních míčových her, které měly v tehdejší době poněkud lepší pozici než házená. Hala na Veterinární fakultě házené příliš nevyhovovala. Kromě toho byla tato sportoviště přidělována většinou ve večerních hodinách. I tento fakt byl příčinou poklesu. Třetím problémem byl nedostatek kvalifikovaných trenérů a funkcionářů.
 
V té době se konečně sešla v královopolské skupina lidí, kteří si řekli, že tak se už nedá pracovat. Kolem nového předsedy oddílu se v krátké době vytvořila skupina schopných funkcionářů zapálených pro věc.
 
Vytyčili si tři hlavní úkoly:
- spolupráce s brněnskými oddíly házené
- odstranění nedostatků trenérů
- vytvoření příznivých podmínek pro družstva všech kategorií
 
V roce 1983/84 se podařilo dorostencům KPS Brno probojovat se do 1. ligy nejvyšší celostátní soutěže. Družstvo Slavoje Juliánov skončilo za královopolskou hned na druhém místě, na páté příčce se umístil maloměřický celek.
 
Tuto situaci si uvědomili vedoucí a trenéři družstev obou vedoucích celků a rozhodli se k řešení v historii brněnské házené ojedinělému: spojili hráčské celky obou družstev a z nejlepších dorostenců vytvořili tým pro 1. ligu a ostatní hráli ve 2. lize. Vzájemná spolupráce byla jediná cesta jak přivést brněnskou házenou na někdejší úroveň. V té době měla vedle Královopolské dvě družstva ve vyšších dorosteneckých soutěžích už jen Škoda Plzeň. V dorosteneckém týmu Královopolské hráli ti nejlepší z brněnských oddílů a výsledek? V prvním roce to byl střed tabulky a nato v první polovině soutěže 4. místo s rozdílem 1 bodu od postupové příčky na přebor ČSR.
 
V tehdejší době měl v přípravě tým až 22 členů a navíc se o místa v základní sestavě rvali i mladí hráči. Velkou možnost spatřovali tehdy činovníci klubu ve spolupráci s brněnskými vysokými školami, zejména s fakultami tělesné výchovy. Považovali ji totiž za jeden ze zdrojů jak získat posily.
 
90. léta
Pod hlavičkou tělovýchovné jednoty Královopolská Brno fungoval výbor ve složení předsedy Jana Vítoslavského, dále pak Bohumila Baláče, Libor Mácy, Jindřicha Charváta, Jaroslava Bezvody, Otakara Procházky a Jiřího Pobořila. Složení družstev v tehdejší době bylo následující:
Přípravka
Pod obětavým vedením trenéra Josefa Čermáka byly každoročně organizovány nábory 8-10ti letých chlapců, které pak učil prvním krůčkům házené.
Mladší žáci
Chlapci ve věku 10-12let hráli již řádnou soutěž – oblastní přebor, ve kterém se umístili po podzimní části ročníku 1991-92 na 4. místě. Po vedením dlouholetého trenéra této kategorie Petra Zabloudila hráli následující hráči: Mrkos, Brázda, Šmerek, Doležal, Machálek, Mudra, Havelka, Bučan, Švehla, Jaspar, Marek, Koška a Grimm.
Starší žáci
Chlapci ve věku 12-14 let hráli taktéž oblastní přebor a na podzim 1991-92 se umístili na 3. místě. Pod dalším obětavým trenérem Josefem Juránkem tehdy nastupovali Masař, Dostalík, Hrůza, Hájek, Lakomý, Jakš a Čermák.
Mladší dorostenci
Tým Josefa Havelky, dlouholetého výborného hráče, se účastnil ligy mladšího dorostu. Asistentem byl Jan Vejtasa a technickým vedoucím Jaroslav Bezvoda. V kádru družstva tehdy nastupovali Bezvoda P., Vejtasa J. ml., Havelka T., Řezník, Šudák, Peterka, Foltýn, Jánošík, Zabloudil L., Konečný, Holomek a Jelínek.
Starší dorostenci
Několikaletý účastník 2. dorostenecké ligy hrál pod vedením trenéra Vladimíra Klímy a jeho asistenta Karolína Beneše. Technickým vedoucím byl tehdy pan Radek Grimm. Do družstva tehdy patřili kapitán Richter, Krejčí, Novotný, Suchánek, Macka, Krátký, Svoboda, Švaňhal, Zabloudil M., Máša a Bubeníček.
Muži B
Stálý účastník krajského přeboru, později divize Morava jih, byl symbolem starších zkušených ligových hráčů jako Grimm R., Růža, Miklík a Konečný, ale také mladších hráčů sbírajících zkušenosti jako Macka, Havíř, Procházka, Šváb, Pobořil, Klíma a Haňka. Střední generaci zastupovali Vala, Kozel, Šmerda a Mayer. Trenérem byl Tomáš Skořepa.
Muži A
V tehdejším ročníku 1. národní ligy se po podzimní části naskytla šance zaútočit z 2. místa na vedoucí pozici Slavie Praha. Realizační tým pracoval ve složení: technický vedoucí Jiří Stuřák, trenéři Josef Smékal a Jiří Koubek. Kádr družstva byl tvořen jmény: Stejný, Florián, Pospíšil, Fégl, Melcher, Smolík, kapitán Musil, Švec, Ruibar, Koubek P., Krčál, Pobořil a Haňka. Na podzim tehdy klub usiloval o příchod formou hostování hráčů Josefa Tomu (reprezentant, hráč Dukly, Karviné, kluby v SRN), Libora Hrabala (hráč Tatry Kopřivnice a Dukly Praha) a Valentinase Jansevičiuse (hráč Tatry Kopřivnice).
 
Na závěr mi dovolte vyjmenovat, případně věnovat vzpomínku všem těm, kteří proslavili královopolskou házenou v tomto období:
Jelínek E. Jelínek J. Musil M. Brada Bláha
Skořepa Havránek Drahovzel Sís Kolář
Kozák Mrázek Touš Bobrovský Novák
Hladík Bogdálek Ševčík Staněk Jakubec
Budín Fišmeister Novák F. Navrátil M. Černý Z.
Černý J. Lukavský Adamus Ťápal Buřil J.
Havlát Korvas Hladký D. Chlup Z.
a persona gráta Mirek Dlouhý
Všestranně nadaní sportovci a osobnosti brněnského sportu:
Musil Jožka Korvas Mojmír Krček Radek Fráňa Lamin
Ing. Jan Vitoslavský
předseda oddílu
 
Níže uvedený odkaz vám umožní prohlédnout si brožuru o Královopolské házené, kterou v roce 1967 vydal tehdy vzikající Klub přátel královopolské házené
Další zápasy nejsou prozatím vypsány
30.5.2017starší žáci
Logo hosté
SKKP Handball Brno vs SK Kuřim
38 : 14
27.5.2017mladší žáci
Logo domácí
HK Ivančice vs SKKP Handball Brno
21 : 21
27.5.2017starší žáci
Logo domácí
HK Ivančice vs SKKP Handball Brno
21 : 27

Reklama